Cvokhaus^2

     Čtrnáct dní se proměnilo v myslích zúčastněných v minimálně měsíc. Čtyři týdny před začátkem nového školního roku byla nucena pětadvacítka človíčků odtrhnout se od činností prázdninových a přemístit sebe i své věci denní potřeby na západ, do jedné horské radioaktivní osady, kde často neplatí obecně platné fyzikální zákony.

     Již od prvního okamžiku, kdy jsme se dozvěděli ve školních škamnech o této výuce a o vyučujících, kteří na ní pojedou, bylo nám jasné, že bude ... zajímavá ... byla.

Školní pracovní tábor

     Kdo by to řekl, že dne pondělního, týdne posledního prázdninového, člověk už musí do školy.

Hic sem, hic tam

     Návratem do domoviny ocitla jsem se ve světě spáleném srpnovým kulatým ošklivým čímsi vysícím vysoko na obloze. Naštěstí toto cosi nemá absolutistickou moc a čas od času je nuceno předat místo na nebi mraku, či mrakům. Oblaka načechraná často více než smetana, tmavší než temný hvoz a mručící více než rozmrzelý pes překryjí příležitostně modré pláně nad hlavami, uf, ještě že tak...

Jesenické toulky

     Po týdnu stráveném v domovském přístavu jsem byla nucena zabalit nějaké ty věci osobní potřeby a za ranního kuropění vyrazit vstříc turistickému pobytu v druhých nejvyšší horách Čech - Jeseníkách.

Zas do kopce

     Nezbývá mi nic jinčího, než zabalit si opět svých 5 švestek a odporoučet se pryč. A to mě tak hrozně nebaví si balit XD

V luzích a hájích II.

     Pokračování je tu, jak lze jednoduše vyvodit z těch pár slůvek vévodících těmto řádkům. Budu se držet tradice započaté v prvním díle, nebo-li poskromnu textu a vícero fotek. Jsem línějšího rozpoložení a nechce se mi smolit sáhodlouhé popisy. To až někdy, až se opět ozve střevo :)

V luzích a hájích I.

     Rok se sešel s rokem a na turistiku přišla chvíle.

Někam

     Jako poctivý človíček se řídím instrukcemi napsanými na papíru, jenž jsem obdržela asi před měsícem. Docházím tam, kam po mně chtějí. Nechávám si ohmatávat záda, občas dostanu elektřinou, občas mě namočí do špinavé vody. Takový ohmatávání není vůbec špatný (ještě když ohmatávač neni starej hnusnej dědula :) ) pokud to teda neznamená násilné přetáčení trupu a snahu zlomit vám vaz...

Radosti všedních dní

Volné chvíle míhají kolem. Přinášejí zajímavé události - některé milé, jiné méně. Človíček se nenudí, jenom občas...

Chotěbořž aneb hlídky, sídlo čaroděje a pot

      Na počátku věku datujícího se od úsvitu nové třiapadesátiny léta posledního, čili dvoutisícího a dvanáctého k tomu, se setkala dvojice jedinců na křižovatce svých osudů. Obloženi nákladem nejrůznějšího tvaru, tíhy a barvy s chutí nejraději odhodit vše a zalézt do hlubokých sklepení, než se vydat na dlouho plánovanou dalekou cestu na východ, se rozhodli na sestup z hor do údolí, kde jezdí nejen železniční oř, ale i prostředky čistě neekologické požírající nejen cestující ale i benzín. Neovládaje teleporty, či jiné zcela obyčejné přemišťovací techniky, byli nuceni zahodit svou pýchu a nechat se dopravit do jiného kraje potupně, hromadně a zprostředkovaně, jako obyčejní lidé.

      Plán nerozplánovaný do posledních detailů vycházel. Ocitli se tam, kde se ocitnout měli, v době kdy bylo zamýšleno. S mezizastávkou v ubytovacím sídle tvorů nořících se do knížek a místa rozdávajícího pocestným nudle, rýži a jiné zajímavé pokrmy se jedinci přemístili do dalšího centra hromadně zprostředkujícího cesty. Byli tři.