Hem,
ani nestačím koukat. Moc si dovoluju a jsem naivní. Dovolila jsem si na facebooku rozmáznout stav naší zahrady o kterém nerozhodujeme. Máme tu slepice, co tu nechceme, ale nic s tim nemůžeme udělat. Když si dovolím vylejt své dlouhodobé nasratí na facebooku mezi svými přáteli, je tu konec světa. Někdo, o kterém jsem se ani slovem v příspěvku nezmínila a téměř všichni na mém facebooku netuší kvůli komu tu stále žijeme na posratém dvorku se urazil, přišel nám to vytmavit, že s náma skončil a že hodlá udělat mezi pozemky plot a nebo radši rovnou prodat barák, který není psán na něj a odstěhovat se. Jop... místo vyřešení problému se slepicema, které mají téměř hotový výběh, ale stále v něm nejsou zavřené, udělá scénu jak drama queen. Naivně jsem doufala v trošku jiný závěr, který by z mého příspěvku mohl někdo vyvodit.
A když dotyčného požádám, jestli bysme si nemohli pak v klidu sednout a probrat to, tak mi řekne, že neni co řešit... hem... Netušila jsem, že může existovat člověk, kterej je až tak ješitnej a vztahovačnej a hrozně se ho dotkne, že jeho slepice a naší rozhrabanou zahradu si někdo dovolí řešit na VEŘEJNOSTI. Asi má dost osobní problém. Doteď jsem dotyčného považovala za rozumného člověka, ale tahle scéna... Jen čumim.
Nejlepší na tom je, že mam rýmu jak prase, jsem 3 týdny před porodem, takže docela psychicky labilní a on si na nás, či spíš na mě přijde došlápnout, co jsem si to jako hroznýho dovolila. No celej den jsem akorát prořvala, jak jsem byla totálně zhnusená a otrávená našim bydlením. K rýmě krásná bolest hlavy jako prase, škrábání v krku doplňované žáhou a bolestmi zad, jako dík. Kdybych nebyla na rozpadnutí, tak seberu syna a odjedu pryč, ať se tu všichni třeba v těch slepičích sračkách sežerou.
Hauk
