Pan náš milý prezident

Neodpustím si to. Vydám se jednou do vod politických...

Chtěla bych ze sebe vyseparovat pár slov, které dopadnou na hlavu. Státu. Nebudu nadávat, přijde mi to pod úroveň vykřikovat nějaká sprostá slova a házet vejci na všechny strany. Škoda vajec, radši si z nich udělat omeletu.
Každý má právo nějaký být, ale když je člověk prezidentem, měl by své choutky s touto funkcí neslučitelné na dobu svého funkčního období odhodit pod postel a nebo pro jistotu velmi hluboko zakopat na zahradě, třeba na Vysočině.

Moderní švábí svět

Asi se mi nechce nic dělat a asi toho není zas tolik na práci. Je prostě normální sobota, venku je celkem hnusně - takový normální podzim, i když na listopad to úplně nevypadá. Ale vlastně jako jo, listí padá, tak na co si stěžovat. Chtít sníh? To bych byla až moc náročná asi :D

Mám nějakou náladičku si zafilozovat o současném moderním světě, jak je všechno žúžové. Možná se budu snažit to nepojmout úplně pesimisticky, ale bůhví jak to dopadne, já bůh nejsem ...  jsem akorát švábík, co ždloubá tykadýlkama kolem sebe a prozkoumává tak okolní svět, dokud ho někdo nepleskne novinama ... švábi mají naštěstí dost životů... jenom bacha na biolit, na ten jsou i švábi krátcí...

Ochočování hlavy

Je prospěšné znát fígle, které zabírají na tu šišatou věc, co má člověk na krku. Když mu zlobí hlávka zelí - dělá samé vylomeniny, přestože není ničím jiným než balón napuštěný heliem, je to fakt celý, celičký, postavený na hlavu a jediný, co se dá snad udělat, je čekat na konec světa.

A když zrovna nepřichází, co s tím???

Úpis

Hnáty se natahují, prstíčky šmátrají...

„Pojď k nám, přidej se, upiš se na dalších pár ročků, vždyť to bude fajn, bude švanda, možná přijde i dudák ... a nebudeš muset ještě do práce!“ ...

°-°

Člověk by se měl za život naučit pokládat si správné otázky...

Warum?

Proč

.....................................................................................................................................

!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!                      !!!!                     !!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

-----------------------------------------------------------------------------------------

?????????????? ?????????????? ???????????????????????????????????????????????

=====================================================

~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~

___________________________________________________________

Hra o hlavu

Hlava, živočišný tvor, žijící si svůj vlastní život.

Tajemný návštěvník

     22.55 ... takový rovnoměrně přímočarý čas ukazující hodiny v rohu reality, za jak dlouho lze vytvořit příspěvek nedávající smysl ani neposkytující skvělé a úžasné informace prospěšné lidskému pokolení?... Proč je človíček tak ... ani nevím jak to specifikovat, to se snad ani nedá... letíme si pod mraky, nakoupíme tabáky... nad afgánistem, nad vyprahlou plání bývá nebe jasnější...  možná je to polohou, že zem tu pálí do nohou kdo není psán na seznamu hostí... upanišády, v lese psány nejsou daleko od tohoto rozsochatého textu plného tajemných zpráv a nezpráv a všeho možného... napsáno pod vlivem černého rohatého tekutého prostředku... na tramvaji vlajky vlají, mír volají mír volají... míííííííííííííííííííír volajíííííííííííííííííí ...... personifikace tramvají.... zajímavá představa mluvících tramvají, proč vlastně ne.... zítra vstávat na druhou hodinu odpolední, proč ne.... ááááááááááááááááááááááááá....... áááááááááá á á á áááááááááááááááááááááá mám za sebou včerejší test z maky - 19 bodů z 20 ... a dnešní super skvěý úžasný referát z fyziky, bohužel není jediný, ale pindat budem muset ještě o jednom, možná ještě úžasnějším tématu... že já si nepořídila třeba čelo ...  ale vždyť už jedno mam, na co mít dvě, že... slova plynou bez toho, aby něco sdělovaly ... i taková slova existují.... objavili tajné dvere za starým hajzlom.... zostane to medzi nami...prisahajtě všeci ... omlouvam se slovenčinou obdařeným lidem, nejsem jedním z nich... 23.05 ... ooo 10 minut a takový úžasný odstavec je na světě.... Kdy půjdu spát? ... kdo ví, já ne... ale nejsem žádný ponocující recidivista chodící spát nad ránem... půjdu spát asi až vystřízlivým a to nebude zas tak dlouho trvat... kdo není pod vlivem příliš, tomu jde střízlivění snad bez hnutí jediného prstu... asi vrozený talent, čico... ticho je nápadné a nezvyklé, za chvíli zastaví se čas v šarlatové koupely... modrá příšerka pod rukama oddává se tanci prstů, co jiného jí zbývá, ani bránit se nemůže, je pouhou věcí, kterou nějaké jiné ruce na druhé straně světa smontovaly pomocí šikmookých pracovníků. ... hráli jsme si na armádu hráli... v té zemi bohaté na problémy, přestalo tvoje srdce bušit... jen bílá hora zůstane černou bílou horou... hráli jsme si na armádu hráli, věčné ledy potom rychle tály... Vzpomínky na doby minulé, připadat si jako stoletá stařena, co zažila něco, co už nikdy nebude... hahaha zas jí hrabe.... rough boys, don't walk away... oááááááááááá .... 23.13... také pěkné, takové trojkové... nadvláda trojek bude příští rok vládnout světu, pokud nebude konec světa XD... ani by jí to nevadilo.... proč taky... áááááá .... vždyť je na světě tak krááááásně... blbá... blbá.... blbá osoba sedí někde.... někdy... hm... zajímavé texty se dají vytvořit když člověk popustí své prsty a hlavu z uzdy, ze sevření ... hahaha... to bych tak chtěla vidět někoho, kdo to dočte až sem XD... cvok... já bych to asi nečetla XD... pivo dělá divy... člověku je pak všechno jedno... achjo, co teď? .... Postavím si poustevnu někde uprostřed lesů, budu sušit kobylky, zdravé křupky z nich budou k večeři... hezký plán do budoucna myslim.... ááááááááááááááááááááááá .... hahahih.... když si mozek dělá co chce... nadvláda mozků... mozky vládnou světu XD... už je vidim, jak chodí jak stroje na chůdovitých nohách uprostřed rozbořených měst a laserovými paprsky a ničí i ty zničené zbytky.... kdyby tohle viděl nějaký psycholog asi by mě zavřel do vypolstrované místnosti bez oken osvětlené pouze umělým halogenovým světlem.... brainstorming... akorát tím většinou vznikají nějaké skvělé a úžasné myšlenky pomáhající lidstvu ... třeba vynález chodící klobásy nebo tak... a ne tyhle kydy.... kydy... krásné slovo XD.... myslim že toho bylo dost a dost... sem se stejně ve čtení nikdo nedostane... jenom cvok... nebo nevim... háháááááá 23.21... taky hezký

Mlžný přízrak

     Mlha plazící se ulicemi olizuje vše ve svém dosahu. Spolupracujíc s kolegyní tmou si může dělat, cokoli se jí zachce. Jsou tu spojenci podzimu a nikdo je nyní nedokáže zastavit. Jejich síly jsou v rozpuku. Tolik hodin nerušené zábavy před sebou. Noc je jejich. Období je jejich...

     Živoucí tvorové zalezlí ve svých příbytcích se nechávají pohltit spánkem. Co se děje za okny je nezajímá. Teplo a čerpání nových sil je přednější.

     Několik minut a přijde opět nový soupeř nočních přízraků... kdo vydrží a kdo se rozpustí dřív?...

Útržky současnosti

     Jak byl krásný svět, když počítače byly spíše raritou, mobily byly obrovitými pádly s vystouplými anténkami, normální lidé měli v televizi 4 programy... Když se člověk probudil, přišel z práce, ze školy, či odkudkoli, nezapnul si okamžitě počítač, internetový prohlížeč a nebrouzdal světy ukrytými v optických vláknech.

Vítr na kafi

     Proč se všechno stane jinak, než by si člověk představoval? Proč je lidský tvor tak hloupoučký? ... otázky prosté milý hoste... ale nezodpověditelné... filozofování přítrž učiniti a realitě čeliti, čas nepočká, rozplývá se do neznáma, ze čtvrtého rozměru je balonek tekutým vakuem plněný ... ani sedvič na něj nemá.

     Když prší rovně, znamená to, že vítr se zapomněl u sousedů na kafi. Vzdoušek prosycený tmou žbluňká kolem. Nejmenovaný den přechází v další nejmenovaný den. Stane se něco? ... nějaký den? ... ne, ano? Neustále se něco děje, někomu se ale může zdát, že se neděje vůbec nic. Nuda je hajzlík, kterého spláchnout nelze. Až přijde zima, budou se všichni očekáváním třást, stane se něco? Určitě, kdyby se nic nedělo, nic by existovalo, nicota by ovládala nicotu kolem sebe. Kdyby se jí zachtělo, pozřela by samu sebe a byla by tu stále dál, nikdo by nepoznal, že není tatáž.

     Zanedlouho bude zítra, další den v tekutém vakuu zmizený. Něco by to chtělo. Jenom přijít na to co... asi si skočit vypít kafe s větrem...

Prosím, nemá někdo sekeru?

     Občas se stane, že přiletí jaro, zasáhne všechny v dosahu a pak jako mávnutím kouzelného proutku zmízí. Nakazila jsem se. Není to nemoc v pravém slova smyslu a vlastně je to moc hezká věc... ale... prostě... radši mi usekněte hlavu... třeba to pak bude v pohodě, to by bylo hezké :) ... byla jsem tuze naivní holčička, proto radši tou sekerou... a zejtra do školy... jupí ...

Doléhající vlčí vytí

     Vlčí vytí se pomalu začíná opět ozývat jako dávno zahojený zvrklý kotník. Odmítaná část skutečnosti se plíží při zemi napodobujíc šelmu před smrtícím úderem, který kořist nemá šanci přežít se zdravou kůží.

"Už je prosinec!" - "Ne! Neřikej to!" vykřiknou mnozí, když k nim slovo jako prosinec, či Vánoce proniknou. Je snadné tento fakt odmítnout, mnohem těžší je si ho ochočit, podmanit a ovládnout - získat na svou stranu...

Zobáci

Jedničky jsou na stráži,

komu tady překáží?

Přišly sem

a půjdou pryč.

Nedojdou až do Prčic?

Přijdou zas za století,

kdo za nimi však poletí?

Leda tak ztrouchnivělých kostí hejno,

to nám může býti už lejno XD

Podzimní souboj depresí a neutichající naděje

"It can't rain all the time"

     Všudypřítomná šedá požrala veškeré výrazné barvy, které podzim nabízí. Občas mám dojem, že se k mlze přidám, rozpustím se, rozprostřu se po okolí a budu strašit tichým čvachtínám stromů náhodné kolemjdoucí. Slepí lidé mnou zahlcení sedí tiše doma a zívaje bez nálady hledí doblba. Nikomu se nechce nic dělat. Jen se topí v depresích, které jim přinesl ten nepříjemný čas. Někomu leží na srdci práce, jinému zas sedí na hlavě škola. Každý má něco...

Návrat zpět

     Sluneční kotouč visí vysoko na nebi. Jeho druhové, vyhublé štíhlé špagátky snášející se s neobyčejnou lehkostí a zároveň drsností k povrchu zemskému, čechrají vzduch nad tmavými plochami poskytující útočistě tvorům vyměnivším nohy za kola. Nadýchaná hmota z vaječných bílků zakryje chvílemi žlutou kouli. Kde je, kam zmizel bezestopy ten tetelící se prostor?

Feťák tělem i duší

     Osoba sedící v rohu místnosti na proleželé posteli nevnímá své okolí. Uši kvalitně ucpané sluchátky, z kterých se linou libé tóny nepozorovaně mizící v nedohlednu. Ona je bere jako zeď ochraňující ji před hlučným, nepřátelským světem rozprostírajícím se všude kolem. Po měsíční abstinenci se poprvé znovu plně oddává závisloti. Hroutí se do propasti, z níž se nedá snadno vyškrábat ven. Jí to nevadí, ba naopak. Libuje si ve svém novém světě plném nebezpečí, tajemna, magie, pronásledování, podivného přátelství, věrnosti... je toho tolik...

     Shluky písmen, vět, odstavců ba celých stránek jsou bez slitování pozřeny. ... co bude až nebudou?

     Nenápadně se ušklíbne, ... budou další ... a vrací se ke své droze...

Procitnutí