Po stopách ztraceného rozumu

Ani nevim, jaký týden školy je, bude a byl. Nějak mě to nezajímá. Co s tím, proč se stresovat odpočítáváním zbývajících týdnů do konce? Leda tak mě zajímá, kdy se má co odevzdat a kdy se z něčeho píše. To je podstatný, když teda človíčiště, nechce mít nějaký větší problémy.

Kdesi v povětří

V pátek a o sobotě jsem se zúčastnila Pragoffestu, jak jsem již tady zmiňovala. Opravdu jsem se tam vydala ještě s jednim takovým tvorem. Trefili jsme tam.

Vagónění a jinčí věci

Zítra začíná druhý týden mého dvoutýdenního pobytu v Práze. Podruhé tento semestr jsem zůstávala v našem hlavním městečku na kolejnici. Poprví jsem malovala, teď jsem už nemalovala ale kulturně se vyžívala...

V záplavě zkratek

Je tomu již třetí den, co se snažím prokousávat záplavou písmenek. Na pár těch písmenkových spojení jsem nebyla schopna přijít, ale naštěstí jsem měla na koho se obrátit... stejně si myslim, že se v tom všem utopim a nic se nenaučim XD

V zajetí virů

     V těchto dnech se objevil nový fenomén. Kdo jím není zasažen, jako by nežil. Rýma, kašel, škrábání v krku, nahluchlost... kdo by to nechtěl?! ... asi všichni ... človíček si však příliš vybírat nemůže.

Cvokhaus^2

     Čtrnáct dní se proměnilo v myslích zúčastněných v minimálně měsíc. Čtyři týdny před začátkem nového školního roku byla nucena pětadvacítka človíčků odtrhnout se od činností prázdninových a přemístit sebe i své věci denní potřeby na západ, do jedné horské radioaktivní osady, kde často neplatí obecně platné fyzikální zákony.

     Již od prvního okamžiku, kdy jsme se dozvěděli ve školních škamnech o této výuce a o vyučujících, kteří na ní pojedou, bylo nám jasné, že bude ... zajímavá ... byla.

Chotěbořž aneb hlídky, sídlo čaroděje a pot

      Na počátku věku datujícího se od úsvitu nové třiapadesátiny léta posledního, čili dvoutisícího a dvanáctého k tomu, se setkala dvojice jedinců na křižovatce svých osudů. Obloženi nákladem nejrůznějšího tvaru, tíhy a barvy s chutí nejraději odhodit vše a zalézt do hlubokých sklepení, než se vydat na dlouho plánovanou dalekou cestu na východ, se rozhodli na sestup z hor do údolí, kde jezdí nejen železniční oř, ale i prostředky čistě neekologické požírající nejen cestující ale i benzín. Neovládaje teleporty, či jiné zcela obyčejné přemišťovací techniky, byli nuceni zahodit svou pýchu a nechat se dopravit do jiného kraje potupně, hromadně a zprostředkovaně, jako obyčejní lidé.

      Plán nerozplánovaný do posledních detailů vycházel. Ocitli se tam, kde se ocitnout měli, v době kdy bylo zamýšleno. S mezizastávkou v ubytovacím sídle tvorů nořících se do knížek a místa rozdávajícího pocestným nudle, rýži a jiné zajímavé pokrmy se jedinci přemístili do dalšího centra hromadně zprostředkujícího cesty. Byli tři.

    

Cvokhaus, aneb ty seš ale!

    V den, který se dal těžko identifikovat (něco jako úterý až pátek), jsem se odebrala s mnoha dalšími do obce ležící 850m nad hladinou Baltského moře po vyrovnání.

Majáles a taška v tašce

     Majáles byl pojmut ve velkém stylu. Na rozdíl od tohoto majálesu, byl majáles v Brně, kterého jsem se účastnila před dvěmi roky, miniaturní. Ve Stromovce za tratí bylo přichystáno 6 podií a něco kolem 40 kapel. Za 300, či 350 Kč to bylo více než luxusní.

Letooo

     Připadá mi už maličko trapné tady psát, že je další týden v háji. Je to, myslím, už docela ohraná a otřepaná fráze. Bude to asi tím, že je to pravda :D

     Pozdně zimní počasí se o pátku a víkendu neuvěřitelně transformovalo o několik měsíců dál. Kdo by hádal, že uprostřed března si človíček bude pomalu na sebe moct vzít jenom triko a kraťasy a nezmrzne? Asi se už jaro zrušilo úplně, nejspíš pro nepříliš velkou podporu.

Gay plusplus a Japončíci

     Středeční den byl opravdu nabitý. Dopoledne bylo ve znamení protestů, odpoledne ve znamení chvilkového poflakování a krátké návštěvy školního ústavu...

Matice kam se člověk podívá

Do třetice všeho dobrého a zlého dorazil 3. týden semestrový.

Z kopce, do kopce

     Hm, hm další týden je v čoudku. Naštěstí je teprve druhý. Tato skutečnost mě jedinou trošku uklidňuje. Já jsem v podstatě vyrovnaný člověk, jenom kdyby všude kolem dokola nebylo samé vyrovnání. Se mi zdá, že vyrovnání ovládá svět. Nic jiného neexistuje, pouze ono.

Del moe, woe aneb autobus konečně přijel

     Bylo, nebylo, za devatero horami, lesy, řekami, poli, loukami, pěšinami, cestičkami, silnicemi, dálnicemi, městečky, městy a sídlišti se rozkládá město střední velikosti. Svou kulturní vybaveností, však nestačí dvou či vícero jedincům, a ti jsou nuceni ve tmě za svitu luny využít hromadný dopravní stroj a odfrčeti do vedlejší obce, když jede. Před rokem dopravní prostředek zklamal a jedinci si mohli jít leda tak oloupat brambory...

Že by?

Bílé nic pojednou zmizelo, dalo tak příležitost k seberealizaci modrému nedotknutelnu... nepoeticky řečeno, konečně byl den, kdy po dlouhé době nebyla inverze... ale to nebylo, doufám, jediné dnešní plus :D

Bek tu skůl aneb po dvanáctý taky dobrý

     Moje neaktivní a téměř pasivní já se schoulilo do rohu pod náporem aktivního já. Toto já přestalo bavit pouhé ke zblbnutí opakující se navštěvování školního ústavu a rozhodlo se vyrazit, někam. Příhodná k tomu byla akce na výstavišti. Proč nejít na fesťáček, který je zdarma a je v podstatě za rohem? No, spíš za Stromovkou. XD

Týpek Kočík

... Týpek Kočík, mňau mňau mňau mňau, týpek Kočík mňau mňau mňau mňau ...
...hej hou jipijá hej...

Limba nulová

     Dnešek byl dnem návratu do civilizace. Do toho surového světa, kde povinosti školní výuky převládají nad kdejakými ostatními činostmi a radostmi všedního dne. Vpád však není ještě tak tvrdý, jaký blázen by po příjezdu domů ihned vytáhl své nedodělané úkoly, odkládané projekty a pustil se do nich? ... cvok... nebo co já vím ... prostě nenormální to tvor...

Hledání bodu G

„Každý člověk ho má, i když je často obtížné zrovna ten svůj najít...“

Horké nudle do jedenáctice...

5. 3. 2011 - Kadaň, Orfeum

     O sobotním večeru, čili včera, navštívili opět Horkýže Slíže Kadaň, tentokrát v rámci turné V dobrej viere tour u příležitosti vydání alba písniček z let 2001-2011 V dobrej viere. Spolu s nimi  v Orfeu vystoupili i kokoti, či přesněji Cocotte Minute.