Ve stínu dubů

     Jak jen je úžasné procházet se po pěšinách, po kterých se promenádovala smetánka již před více než dvěstě lety. Po místech, kde se vám nad hlavami klenou větve staletých dřevin, někdy až téměř tisíciletých. Ve srovnání s těmito mohutnými duby, si člověk uvědomí, kterak je lidský tvor pouho-pouhým prdem ve výřivce, ničím. Úchvatné je posadit se alespoň na chvilku pod takový strom, ještě stylově na původní, kamennou lavičku a pouze si užívat chvíle neuvěřitelného ticha.

Vstříc novým zítřkům

     Téměř čtvrt roku uteklo od okamžiku, kdy jsem naposledy páchla do školy, až do včerejška. Mohla bych tady psát, jak jsem úpa nejvíc smutná, že budu muset zanedlouho zas do tý blbý školy. Ale nebudu, ne že bych se zrovna těšila, jenom se začínám opět nudit. Vidim, jak až budu ve škole, bude mě štvát škola a budu se zase chtít flákat XD ... člověk furt chce něco, co mít zrovna nemůže a pořád je nespokojenej :D ... že ho to stále baví :)

Temná věž III.

     Během tří týdnů strávených navštěvováním práce jsem přežvýkala další díl této série. První díl, Pistolník, měl necelých 200 stránek, druhý díl, Tři vyvolení, měl už přes 420 a tehle třetí díl se protáhl ještě o 40, čtvrtý díl se prodlouží o dalších 200... na ten sedmý díl bude potřeba asi dvoukolák XD ...

Pustiny

Stephen King

JAK CHÁPU PRAVDU
John Chambers

"Ukážu ti strach v hrsti prachu."

- T. S. "BUTCH ELIOT"

"Moje první myšlenka zněla, že každé jeho slovo je lež."

- ROBERT "SUNDANCE" BROWNING

Pistolník je pravda.
Roland je pravda.
Vězeň je pravda.
Paní stínů je pravda.
Věžeň a Paní se stali manželi. To je pravda.
Dostavníková stanice je pravda.
Mluvící démon je pravda.
Prošli jsme pod horami a to je pravda.
Pod těmi horami byly příšery. To je pravda.
Jedna z nich měla mezi nohama benzínové čerpadlo Amoco
a předstírala, že je to penis. To je pravda.
Roland mě nechal zemřít. To je pravda.
Pořád ho mám rád.
To je pravda.

Kdy brána není brána? Když je dána, a to je pravda.
Blaine je pravda.
Blaine je pravda.
Který vůz nic neuveze? Velký vůz, a to je pravda.
Blaine je pravda. Musíš stále sledovat Blainea, Blaine je svízel, a to je pravda.
Co je celé černé a bílé a červené? Červenající se zebre, a to je pravda.
Chci se vrátit a to je pravda.
Musím se vrátit a to je pravda.
Zblázním se, jestli se nevrátím domů, pokud nenajdu kámen růži dveře,
a to je pravda.
Šš-šš, a to je pravda.
Šš-šš. Šš-šš.
Šš-šš. Šš-šš. Šš-šš.
Šš-šš. Šš-šš. Šš-šš. Šš-šš.
Bojím se. To je pravda.
Šš-šš.
Pustiny - Stephen King; 114,115

Návrat zpět

     Sluneční kotouč visí vysoko na nebi. Jeho druhové, vyhublé štíhlé špagátky snášející se s neobyčejnou lehkostí a zároveň drsností k povrchu zemskému, čechrají vzduch nad tmavými plochami poskytující útočistě tvorům vyměnivším nohy za kola. Nadýchaná hmota z vaječných bílků zakryje chvílemi žlutou kouli. Kde je, kam zmizel bezestopy ten tetelící se prostor?

Chodící mrtvola

Deadman Wonderland

2011

12 dílů

     Celkem nedávno jsem dokoukala zase jedno anime. Od svého dodavatele jsem dostala dávku dvanácti dílného seriálu Deadman Wonderland. Po úvodním díle jsem mohla stejně jako hlavní postava jenom čučet. Vůbec jsem nechápala. Připadalo mi to jako divná krvavá opičárna. Tohle, že má slušné hodnocení a všeobecný názor že je to dobrý? Nepřišlo mi...

Vrrr...

Jak já nesnášim vedro... proč je takový vedro, když musim bejt každej den několik hodin venku na staveništi, kde neni ani mikrogram stínu??? Proč??? Vrrrr Vrrrr.....
Oooo bohové, ať jsou mraky, ať je zataženo... hlavně ať nás nekouká to hnusný světle žlutý e-e!

Islande, Islande, kde jsi s tou svou rozkošnou zimou??

Alergie na práci

     V pondělí se přihodila taková zvláštní věc...

Země ohně a ledu IV

     Že byl byl čtvrtý díl, dílem posledním? Možná...

Země ohně a ledu III

     Jak to tak vypadá asi budu muset napsat aspoň milion dílů, než se konečně dostatečně vymáčknu a budu s tim spokojená. XD Včera jsem si naivně myslela, že popíšu aspoň dva dny, ale to se fakt nedalo. Je to na dlouho :D

     Včera odpoledne jsem se konečně dozvěděla, že mám od pondělí brigádu, chňa chňa. Po dvou měsících volna docela úspěch. :)

Země ohně a ledu II

PAŘÍCÍ ISLANĎANÉ

     Den třicátého, sobota. Odjezd byl stanoven na půl devátou a snídaně na půl osmou. Toto se stalo pravidlem až do konce pobytu na Islandu.

     Na snídani jsme poznali, že někteří naši spolucestující jsou opravdu typickými Čechy. Toto podezření v nás přebývalo už od předchozího dne, kdy se nebyli schopni a ochotni rozdělit ze čtveřic (dva manželské páry) do dvoulůžkových pokojů, protože čtyřlůžkové již byly rozebrané. Naše trojice pouze mohla čekat, kdo na nás zbyde.
     Snídaně probíhala taktéž v ryze českém duchu nenažraných kobylek. Raději již před půl osmou nedočkavě stepovali hladoví jedinci před budovou a ihned jak se dostali k jídlu, vrhli se na něj a urvali si toho hned asi pro deset lidí, aby jim to náhodou někdo nevzal. Takže islandští hostitelé nezvyklí na větší počet strávníků najednou, doplňovali sýry, salámy, pečivo, talíře, horkou vodu a další pomalu. Samozřejmě, že naši kolegové vše co si nabrali, nesnědli a nechali to na talířích... ne všichni, abych někomu nekřivdila...

     Ráno ještě trochu pršelo, ale když jsme šli na snídani, vypadala obloha trochu pozitivněji, ve smyslu, že nepršelo. Docelo nás překvapilo, když jsme v okolí nespatřili tu známou rovinu ze včerejšího dne, ale hory, přesněji sopky, či sopku, která se stala minulý rok tak slavnou, Eyjafjallajökull; má na sobě sníh.